314.den - To jsem nečekala

ale asi to bylo nevyhnutelné. Rovnou se přiznávám k tomu, že fotky na blog jsem dofocovala zpětně, protože v následujících dnech jsem neměla na focení ani pomyšlení, ani sílu... myslela jsem, že vydržím hodně, ale když mě neutuchající bolest hlavy přešla do trvalé bolesti každého zubu, očního pozadí a celého obličeje vůbec, zavolala jsem Dendě, naší dobré duši... a ta mi řekla, ať mažu k doktorovi... jelikož mi bylo hodinu od hodiny déle, nelenila jsem a nechala Madlenku mamce... paní doktorka se mě zeptala, jestli můžu děti někam odložit, že bych měla strávit několik dní v posteli... ale to se snadno řekne... dostala jsem antibiotika a další dvoje podpůrné prášky a kapky a "mazala" domů se svým úžasným zánětem dutin.