Tak který...???

Vždycky jsem bydlela v baráčku a nikdy jsem si neuměla představit, že bych žila v bytě... asi jsem rozmazlená, já vím. Ale prostě ta paráda, kdy bosa vyběhnu v pyžamu na snídani na zahradu, nebo večer grilujeme... jako by se čas zastavil a realita všedních dní je pryč...
jenže teď, když pátráme, hledáme, chodíme... mám strach, že Praha je mi přednější než baráček... pere se to ve mě... uvažuju, jestli "Praha a byt" nebo "odříznout se od Prahy a baráček"... chvíli jsem si jistá, že baráček je to co chci, chvíli zase, že Praha je to co chci... kéž by existovala nějaká jednoduchá rovnice pro vyřešení této situace, kéž by mi někdo řekl, jdi tam a bude to v pohodě... bojím se, co to rozhodnutí, které nás čeká s náma udělá, kam nás posune, co holky a škola a jejich budoucnost...
Když jsem prvně v 19ti opustila Prahu a šla za hlasem svého srdce bylo to hrozně snadné... vlastně jsem Prahu do té doby nijak nevyužívala... chodila jsem do školy, nikam po nocích nesměla... Když jsem se vrátila, stála jsem na Karlovo mostě a tekly mi slzy, že jsem zase doma...
Když jsem odcházela podruhé, nebylo to až tak snadné, ale rozhodovala jsem se jen za sebe a šla do toho... vrátili jsme se kvůli práci a bydlení...
a když bych měla odejít teď (a podotýkám, že nejblíže k Praze ze všech mých "útěků"), tak si nejsem jistá... je strašně moc okolností kolem, jsou tu holky, které by měli v Praze víc možností na kroužky, školy, sport... , jsou tu přátelé, se kterými se sice vídáme minimálně, ale vím, že když potřebuju, jsou za rohem... asi se bojím udělat ten krok do prázdna...