Adrenalin a zmrzlina

Sobotní ráno nás překvapilo sluníčkem a tak jsme mohli směle vyrazit na plnění dohodnutých plánů. Na snídani jsme se domluvili s panem domácím, že na devátou dorazí instruktoři a vyrazíme do místního lanového centra. V devět začali cinkat železa a my se scházeli jak švábi na pivo... nicméně jsme se sešli nakonec všichni a po úvodních slovech, že lanové centrum je takové trochu složitější než bývá normálně, že chtěli, aby si lidi sáhli na hranu, jsme trochu zapochybovali, jestli je rozumné tam jít, natož tam brát děti :-) Ale protože máme všichni pro strach uděláno, zvědavost vyhrála a po chvíli stálo před barákem hejno připravených "lanolezců".
Na prvních třech překážkách jsem se fakt bála... na těch dalších si to začala užívat a na těch posledních už mě tak boleli ruce, že jsem se držela zubynehty... Terezka nebyla slaněna, ale přece jen měla svou krizičku a na třech překážkách jsme si jí museli poslat na kladce, nicméně i tak je dobrá!!! kdyby to zvládla bez hysterie, ale jen prostě přiznala, bolí mě ruce, už to fakt nedám, bylo by to pro nás všechny příjemnější, ale ona to tak neumí, snad ji ty scény postupně odnaučíme a nebude se bát říct co chce, aniž by u toho plakala.
Všichni jsme dolů slezli odrovnaní, ale nadšení... pro mě to byla premiéra a řekla bych, že vydařená.
Po výborném obídku jsme dali rychlý odjezd v koloně 12ti aut a přesunuli se do Broumova na objednanou prohlídku Kláštera... prováděl nás Lotrando, dostávali jsme otázky a za odpovědi bombony a nakonec i nálepku do Cestovatelského pasu. Po zmrzlině jsme se vydali pomalým tempem do Aleje na dětské hřiště, které je sice malé, ale v naprosto úžasném prostředí... navíc všem našim dětem stačí málo, takže dostat je po skoro hodině odtamtud byl malý zázrak, ale podařilo se :-) Naše poslední Broumovské kroky vedly k Dřevěnému kostelu, místní raritě. Bohužel byl zavřený, ale i tak stálo za to ho vidět.

No a jestli jsme si mysleli, že děti odpadnou, opravdu jsme se mýlili:-) po příjezdu na základnu začali zase řádit a tak jsme je zaměstnali výrobou triček, na kterou vyzbylo trochu času před večeří. Po večeři byli v plánu buřty a bojovka, ale pan domácí řekl, za deset minut bude pršet... a pršelo. Takže v devět už bylo všude ticho a my mohli začít hrát partičku... a že jsme se teda nasmáli!!! Myslím, že při slově skunk nebo nějakej váš svatej nám potečou slzy smíchu ještě dlouho :-)