Dopoledne jsme byli s Madlenkou u nefrologa, máme volat na urologii a operace nás nemine. Ale prý už nemá cenu na nic čekat, když došlo ke zhoršení jednou, může dojít i podruhé...Pak jel rovnou na barák, kde už od rána montují zahradní domeček... asi za hodinu mi přišla smska, že je to ještě horší než jsme čekali, že to zničilo celý výhled a vypadá to hrozně.... no prostě prý šílený. Odpoledne jsem tam vezla bráchu, aby mu pomohl lepit polystyren tak jsem měla tu čest a tu hrůzu viděla na vlastní oči... bylo mi do breku!!! Od silnice, z baráku, ze zahrady, prostě odevšad to byla taková opičárna, že jsem začala s montéry řešit, ať to rozeberou, že tohle já prostě odmítám mít na zahradě...
Mezitím brácha s Marcelem začali strhávat námi nalepený polystyren, protože je moc široký a musí se tam všude dát ta trojka... ach jo, to je fakt den :-(Všichni mě přesvědčovali ať počkám až se domeček dodělá, že bude vypadat jinak, že to tak hrozně čnít nebude a že si na to určitě zvykneme a když ne, tak ho můžeme kdykoliv snížit... nechala jsem se tedy ukecat a odjela domů.
Po stažení fotek jsem seděla u kompu a jen stěží zadržovala slzy... v devět večer jsem volala šéfovi montážní party, že ta střecha půjde dolů hned zítra, protože já tohle prostě nekousnu. Nakonec jsme s Macim do půlnoci počítali o kolik to snížit, jaký udělat sklon střechy a domluvili jsme se, že pětadvacet je ten správný sklon... 
Žádné komentáře:
Okomentovat