Byly jsme v nemocnici od středečního rána a už to tam bylo nekonečné. Madlenka je už od včera v pohodě a tak nic nebránilo našemu dnešnímu propuštění. Akorát teda sobotní nemocniční provoz je tak trochu nekoordinovaný :-) takže když nám sestra přišla v šest ráno měřit teplotu a vzít si papírek se zapsaným pitím a čůráním, tak říkala, že půjdeme domů tak kolem desáté - jedenácté, ale že můžeme klidně vyčkat na oběd a jít až pak.
Po chvíli přemýšlení jsem si řekla, že to není špatný nápad, protože doma stejně nic nebude a proč řešit na rychlo nákup a vaření, když chuťově tu jsou jídla dobrá. Doběhla jsem se podívat co má být k obědu a když jsem zjistila, že kuskus se zeleninou, bylo rozhodnuto, domů jdeme až po obědě, vždyť je to nějaká půlhodinka zdržení.Pak se přišla sestra zeptat, jestli má rušit oběd. Já i spolubydlící jsme řekli, že ne, že se tu najíme... no a ještě že tak. Vizita přišla v jednu hodinu a až pak nás mohli propustit, takže kdybychom si oběd zrušili, byli bychom už pěkně hladové...
Když nás Maci dovezl domů, šel dorozvozit poslední hlínu před terasu a já s Majdou jsme využili hezkého počasí a šli se provětrat do lesa. Vzala jsem si i foťák, abych udělala pár snímku z protější louky. Krásně jsme se procházeli, Majda nacházela houby, pořád něco brebentila, občas lítala kolem mě, někdy chodila za ruku... byla to hrozně fajn procházka! Cestou zpátky jsme udělali pár fotek a Maci už nám i volal, jestli prý jsme se neztratili, že jsme nějak dlouho pryč :-) No jo, ztratila jsem úplně pojem o čase, orientaci naštěstí ne :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat