Svítání na Sněžce

To jsme si takhle jednou s Macim řekli... dáme si nějaký předvánoční výšlap, ať trochu rozsekneme tu nudu a šeď všedních dní :-) Maci chtěl Alpy, ale to moc nejde uskutečnit za jeden den a tak jsme si řekli, dáme Sněžku. Maci chtěl s dětmi, já bez nich... nakonec jsem se nechala ukecat, že teda půjdeme všichni (ikdyž už jsem slyšela Terezku a Majdu jak pyskujou, že mají ve sněhu někam chodit:-) ). Ale to by nebyl Marcel, aby nepřišel se zlepšovákem... "Maci, já jsem to vymyslel. Aby ta Sněžka nebyla tak lehká, dáme to v noci s čelovkama a vyšlápnem si tam na východ slunce", tak teď jsem si ty děti už fakt nedovedla představit... naštěstí ani Maci ne, takže děti zůstávají u našich :-)
Ten dlouho očekávaný den nastal dneska... ehm, já se teda trochu bojím, páč v noci v lese... už se vidím, jak zvednu hlavu s tou čelovkou, proti mě zasvítí dvě oči kohosi a já jsem na prvním stromě a slezu až po východu slunce :-), ale abych jen neremcala, těším se na to, že zase zažiju něco nového.
Večer před odjezdem jsme slítali půlku Prahy kvůli nové bundě... ten náš blázínek totiž opravdu jednou nechá někde hlavu, tentokrát to byla jen goretexová bunda a bez té se na Sněžku jaksi nedá jít... takže nákup na poslední chvíli... naštěstí se podařil a spokojenost veliká.
Po nákupu jsme jeli domů, rychle něco sníst a sbalit věci, každý jsme si balil své, což se později ukázalo jako velmi prozřetelné :-))) V jedenáct jsme vyráželi z domova, časový harmonogram vymýšlel kápo celé výpravy a toho je potřeba poslouchat :-) Ještě před cestou jsme volali Markétě, které tímto ještě jednou děkujeme... že v případě, že se neozveme do 7mé hodiny ranní, má nám zkusit zavolat a kdyby nic, má volat horskou službu:-) rodičům jsme raději nic neříkali, aby neměli chudáci bezesnou noc.
Cesta ubíhala v mlze docela v pohodě, v autě panovala dobrá nálada a jak jsme zjistili po vjezdu do Pece pod Sněžkou, i  počasí nám asi bude přát... po mlze ani památky, obloha jasná a plná hvězd, tak to se možná ani v tom lese neztratíme :-)
Po zaparkování a převlečení se jsme vyrazili. Ze začátku jsme chvíli přemýšleli kudy a kam, byť jsme měli mapu, přece jen v té tmě to vypadá jinak než ve dne. Ale pak jsme se chytli na správnou stopu a značku a mohli jsme nasadit tempo. No a jako bych to neříkala...zvednu hlavu a svítící oči na mě zírají...naštěstí to bylo hodně u země, tak jsem na strom neskočila, ale lekla jsem se parádně, kort když ta kočka zamňoukala :-) chvíli šla trdlo za námi, ale když zjistila, že jí fakt nic nedáme a že ten kopec je stále prudší, rozmyslela si to. A my šlapali dál. Já hlavu upřenou do země, abych se o něco nepřerazila (a hlavně, abych neviděla další oči:-)), Maci přede mnou dělal předvoj a dokonce byl tak hodný, že mi ani neutíkal a nedělal blbé vtípky :-)
Když jsme vylezli na Růžohorkách z lesa, byla to neskutečná paráda...obloha samá hvězda a navíc jedna za druhou padala...v životě jsem neviděla spadnout tolik hvězd jako tu noc, bylo to neuvěřitelné!!!
Dali jsme sváču a vyrazili dál, teda výš. Když už jsme měli Poštovnu na dohled, potkali jsme nějakého fotografa... a prý jestli jdeme na východ slunce, že jdeme dost brzo. Vidět je sice už od šesti, ale východ je až v 7:50...ehm a ono bylo 4:35h... proboha co tu teď budeme dělat?? no nic, jdeme nahoru, tam nás málem zfoukne vítr někam do Polska... ale nejsme tu sami, nějací dva ještě větší blázni tu totiž SPÍ... ano přesně tak, ve spacáku na ledě, ve vichřici... tomu říkám dobrodrůžo. No a pak tu byli ti dva fotografové a my... a Maci bez bundy! (tu novou měl naštěstí na sobě, tu si nezapomněl, ale převlíkací teplou má neví kde.. ještě, že já si balila jen to svoje). Tím pádem padá, že bychom tu čekali na východ, protože to je o nastydnutí v tom lepším případě...zima je fakt brutál! Takže co teď???
No ano, jdeme dolů a dáme si to ještě jednou nahoru...
Naštěstí tak brzo, abychom slezli až úplně dolů, tu nejsme, nicméně nějakou hodinku dolů jsme šli a tu nejprudší část jsme si pak dali ještě jednou na horu. Při druhém pokusu už se začínaly objevovat červánky, bylo to jak moře, nádhera. bohužel ale kromě červánků přibývalo i světlušek - čelovek, a jak jsme při výlezu na horu nahoru zjistili, východ slunce na Sněžce je dobrá masovka :-( Nicméně výsledek stál opravdu za to!!! Počasí nám vyšlo na jedničku, po několika hodně fotkách východu slunce jsme si dali čaj na Poštovně a pak tradáááá domů!
Výlet to byl po dlouhé době opravdu parádní a já se moc těším na další takový.