se dneska cítíme celá rodinka... Terezčin odjezd k moři klepe na dveře... nějak ty prázdniny s ní utekly příliš rychle. Všichni jsme rozpolcení a plní pocitů... v pondělí minulý týden Terezka plakala, že nechce jet na tak dlouho, že chce být na Magdalénčiny narozeniny... dneska už převládá těšení se, ale stejně nikdy nezapomene dodat, že by raději na kratší dobu a na Majdiny narozky už být doma...My s Macim jsme rádi, že se těší, že víme, že tam nebude někde tři týdny plakat za domovem, ale na druhou stranu je nám smutno... tři týdny jsou dlouhá doba...
Dneska jsem si uvědomila, že přijdu o takové to nervozní těšení se na školu během posledních pár dní prázdnin... přijdu o společné nakupování školního oblečení, a naopak mě čeká být ta zlá máma, která jí nenechá vyspat a bude po ní chtít nějaký řád hned druhý den po návratu od moře... soudkyně nerozhodla zrovna šťastně, bohužel s tím nic neuděláme, ale pořád si myslím, že v tomhle případě to bylo rozhodnutí mimo... ostatní části rozsudku už jsem pobrala a ztotožnila jsem se s nimi, ale tohle mi nejde...
A tak jsme dneska ten den nějak přečkali každý se svými myšlenkami, předvečerem jsem byla s Terezkou a Majdou na prochajdě a večer jsme si dali "partičku" prší :-)))
Terezčin den se končil slovy: "mami spi tu dneska se mnou, ať si Tě můžu ještě pomazlit"... už aby bylo 30.8. a měli jsme jí zpátky doma!
Žádné komentáře:
Okomentovat