Ráno - večer... všechno je jinak

Ráno jsem měla pocit, že je nás tady plný dům, jak holčičky zlobily. Terezka se nemohla dočkat odjezdu na ŠvP a Majda tu lítala od jednoho ke druhému :-) V devět jsme začali nosit věci do auta, protože jsme vezli bednu a pytel pomůcek ze školy, tak abychom tam byli první a mohli to v poklidu předat paní učitelce... záměr se podařil.
Dětičky se začaly pomalu scházet a sjíždět, úložný prostor autobusu se plnil... občas byli vidět slzičky, ale většinou rozesmáté obličeje... u nás nastala krize, když Terezka dostala jednoznačnou odpověď "NE", na otázku "Naty, budeš sedět vedle mě?", ale ustála to s jen pár slzama a nakonec seděla vedle Nikolky, se kterou bude i na pokoji :-))
V deset jsme zamávali autobusu a frčeli k Bystřici na letiště, kde si měl Maci "vyzvednout" svůj narozeninový dárek. Počasí nebylo nejlepší, ale naštěstí nepršelo. Na letiště jsme dorazili s předstihem, tak jsme čas vyplnili kávičkou, medovníkem a prohlídkou letadel. Když na nás konečně přišla řada, teda na Marcela:-) tak jsme už postávali venku a sledovali co a jak. Madlence se řev motorů moc nelíbil, tak se ho snažila přehlušit svým vlastním řevem... což se jí opravdu nepodařilo. Let trval deset minut a prý byl moc fajn... tak jsem si oddychla, že jsem se s dárkem trefila :-)
Po návratu jsme si dali doma obídek, sbalili kufr, fandili hokeji... a tak nějak se to krátilo. Před půl šestou jsme sedli do auta, naladili Český Rozhlas a hokej a vyrazili směr Ruzyně. 
V půl osmé už bylo doma naprosté ticho, nikdo nehalekal, nikdo se nedohadoval, nikdo vedle mě u stolu neklikal... prostě úplně jiný dům než ráno...