Mě láká velice

pochod Praha  Prčice, zakoupím si střevíce a hbitě vyrazím...

Střevíce jsem nezakoupila, ale hbitě jsme vyrazily, udělaly jsme si třígenerační rodinný pochod, moje mamka, já a Terezka :-)
Myslím, že zbytek rodiny se v duchu vsázel, která z nás bude jako první volat doprovodný pomocný vůz, a na kterém kilometru to asi bude, ale my si věřily a těšily jsme se. Prý je dobré chodit v lehkých botách, teniskách. Tak ty já nemám a do nových se mi nechtělo. Přece jen vyrazit na 30ti kilometrový pochod v neprověřených botách je vražedné...proto jsem volila staré osvědčené pohorky.
V pátek jsem si připravila svačinu, nakoupila sladkosti a müsli tyčinky, sbalila batůžek a nařídila budíka. Ráno mě vzbudil nejdřív déšť a potom v šest Terezka, která nemohla dospat. Počasí teda nevypadalo nijak vábně...všude šedivo a déšť neustával. Po Maciho polospícím ujištění, že hlásili na noc a ráno déšť a přes den ustávání, jsem si řekla dobře, nebudeme padavky a jdeme do toho.
Tak jsme se s Terdou najedly, oblékly a vyrazily směr Cholín, kde k nám měla přisednout mamka a taťka nás odvézt do Sedlčan na start (nejsme blázni, 74km jsme fakt nešly!!!) Na Cholíně lilo jako kráva (jinak se to pojmenovat nedá), mamka byla mírně skeptická, ale já jsem prohlásila, že jdu, páč je mi jasný, že za dvě hodiny bude svítit sluníčko a my si budeme nadávat, že jsme to vzdaly. Eliška se svou babičkou Marcelou se ke mě přidaly, že do toho taky jdou a tak mamce nezbývalo než kývnout též :-)
Než jsme naskákali do aut přestalo skoro pršet a Sedlčany nás vítaly sluníčkem. Zaplatily jsme vstup, dostaly mapu a plni elánu jsme v 9:15h vyrazily. Cesta ubíhala příjemně, Terezka stačila nasazenému tempu a za chvíli jsme měly Sedlčany za sebou a bahnitý terén před sebou... tolik bahna jsem snad nikdy neviděla!!! Klouzalo to, bořily jsme se...ještě že jsme s Terezkou vyrazily v těch pohorkách :-))) Mamka kňučela, že tohle její nové botičky nechtějí zažívat a že jí to rve srdce, ale co už mohla dělat, že jo. Jelikož Eliška s babičkou jdou po hodněkáté, dostávaly jsme předběžné informace jaký kus cesty nás čeká. Na prvním punktu, který nás čekal po dle jejich mínění nejhorším kopci z celé trasy, jsme daly první sváču... bylo to v lese a dost foukalo, nicméně sluníčko se stále snažilo vykukovat a počasí tím bylo velmi příjemné. Líba (další účastnice zájezdu), prohlásila, že její krabička denně na tohle nemá a že při první možné příležitosti volá help a končí (nutno dodat, že je jí 60let). Terezka začala taky trochu kňourat, že neví jestli to dojde a že jí asi začínají puchýře...tak jsme sundali botky a fakt že jo:-( Naštěstí mamka byla vybavená nějakýma super gelovýma náplastma a já v batohu měla pro Terezku lehčí botky... takže neštěstí zažehnáno, Terunka pokračuje dál :-) Očividně se jí ulevilo, protože když se šlo chvílemi po silnici, tak si i poskakovala. Rozloučily jsme se s Líbou a pokračovaly dál, Terezka si dala u Lobkovického pivovaru zmrzlinu a já odolávala pokušení dát si černé pivko, které tam teklo proudem. Ale říkala jsem si, že to je zralý na ztěžknutí nohou a přece nebudu další odpadlík (být větší teplo, asi bych do něj šla) :-)))
Někde v půlce pochodu jsme si osvěžily (omrzly) nohy v potoce, daly sváču - palačinky a bramboráky (to jsme s sebou netáhly, ale to tam prodávaly v jednom baráčku u cesty:-)) ). Cesta nám hezky ubíhala, sluníčko svítilo a pálilo víc a víc, takže i na krém na opalování došlo :-) Jen bahno se sem tam stále objevovalo. Ve druhé půlce cesty jsme trochu víc odpočívaly, došlo i na langoš, ale zřejmě ostřílené účastnice a naše průvodkyně věděly proč to dělají, protože nemůžu říct, že bych nějak ztrácela síly a ani Terezka nevypadala nějak extra unaveně. "Cílovou" pásku jsme trhaly někdy v 18:10h. Vyzvedly jsme si v Prčicích na náměstí botičku za absolvování pochodu a pak jsme odpadly:-))))

cílová páska :-)))

Maci s Majdou mezitím strávili krásný společný den v Hořicích v Podkrkonoší, kde byli tréninky na závod 300 zatáček Gustava Havla:-) Nakonec dorazili i za náma do Prčič, akorát tam byl takový zmatek, že jsme z toho spíš chytali nerva než jsme se domluvili, oni zaparkovali, potkali jsme se... příště už budeme chytřejší drahoušku:-)))