Zeměráj

Holky dobírají penicilin a po skoro měsíci doma s neidentifikovatelnými boulemi za ušima jsou už dost otrávené. Včera dorazila Denda s dětma a děti už se nemohly dočkat až spolu budou řádit v bazénu a na výletech...tímto končí už tak velmi netradiční léčení našich holčiček a klidový režim už nelze udržet ani náhodou :-) I Majda je naložená v bazénu a zatím (klepu na všechno na co se dá) je to bez následku.
Na dnešní den jsem naplánovala výlet do Zeměráje, na který mě upozornili Šípci, za což jim patří velký dík:-) Naplánovala jsem cestou rychlou zastávku na Orlické přehradě...jenže jsem tu tak strašně dlouho nebyla, že jsem si popletla cestu a odbočila z hlavní trochu dřív... věděla jsem, že je z hlavní odbočka doleva na Solenice značená, ale nějak jsem si popletla, ze které hlavní to je :-))) A jelikož už při vyhození blinkru jsem si říkala "tady něco nehraje" , zastavila jsem hned za křižovatkou na benzínce a hledala mapu... tu jsem našla, ale jediná stránka, která chyběla, byla str. 29, překvapivě ta, co jsem potřebovala :-)) No a protože jsem ŽENA a nemám problém se optat na cestu, šla jsem se zeptat obsluhy pumpy, ta mi potvrdila, co už jsem si začala myslet "Najeďte zase na Strakonickou a za chvíli bude odbočka doleva"... a tak se i stalo. Po chvilce už jsme drncali na kočičích hlavách a mě se vracely vzpomínky z dětsví, kdy jsme tudy jezdívali s našima... Na přehradě mě trochu zarazilo placené parkoviště na místě, kde se dřív dalo normálně stát...njn. někdo chytrej tu asi dost vydělává...a tak jsme koupili dětem pití (při zakoupení něčeho v občerstvení je parkování zdarma - kdybysme zaplatili těch 30,- za auto parkovné, vyšlo by nás to levněji :-) ) a vyrazili na most. Denda se rozplývala jaká že je to paráda a jak by hned jela s dětma pod stan a já si nadávala do blbců, že jsme nevzali plavky a ručníky a cestou zpátky se tu nezastavili na chvíli nakoupačku... tak holt příště :-)
Děti už řádně remcaly, kdy pojedeme, kdy tam budeme a tak jsme vyrazili. Danko dostal do ruky navigaci a kromě pvní křižovatky, kdy mě místo doleva posílal doprava, mu to šlo hladce (tušila jsem kudy jet, tak jsem si to ohlídala :-). Po dvaceti minutách jsme vylézali z auta a dětem vstávaly vlasy hrůzou na hlavě a s otázkou "tohle je ono???", očekávaly trochu něco jiného - kolotoče, vodní hrátky a vozíčky, prostě takový Märchenpark, ve kterém jsme s nimi byli předloni :-).
Po vysvětlení u pokladny co a jak a výměně peněz za zdejší měnu Smíšky jsme mohli vyrazit plnit úkoly a lámat si hlavy. Největší úspěch měla stezka na boso, která vedle cestou necestou, přes bahýnko, ledový potok (ten byl boží!!!) šišky, větve, jehličí, kameny různých velikostí, klády, pařezy a mezitím byly vždy nějaké úkoly na plnění a zkoušení. Ať už skok do dálky, jestli je člověk zajíc nebo jelen, nebo lezení po pavučině, poznávání stop...anebo náš nejoblíbenější hovnivál. Na něm jsme se tedy zasekli, my dospěláci, asi nejdéle :-) Děti už na nás hučeli abychom šli a my tam brečeli smíchy...holt výzva je výzva :-)

Po výborných palačinkách a oddechu ve stínu jsme si dali další dávku smíchu, tentokrát jsme parádně napálili děti. Terezka s Jurkem si šli umýt špinavé nohy a samozřejmě se tam zasekli... což jsme se my rozhodli jim oplatit a už ani nevím kdo zahlásil "schováme se jim"... v tu ránu se 4 dospěláci a zbývající nicnechápající 4 děti dali do pohybu a zmizeli za valem, který byl nedaleko stolu. Usmátí, skrčení jsme vyčkávali... když ti dva nezbedové dorazily ke stolu, začaly se rozhlížet a řešit, kde jsme... a protože nikoho neviděly, vydaly se směrem odkud jsme původně přišli. Načež my jsme opět zaveleli, vyběhli z úkrytu, sedli si ke stolu a začali volat směrem k potoku na Terezku s Jurkem. Mezitím se vrátil Danko ze záchoda a našel nás sedící a čekající u stolu. Ti dva nás nikde neviděly, tak se začaly vracet ke stolu, kde jsme my už "netrplělivě" vyhlíželi. Jakmile přišli, tak jsme se do nich pustili, kde jsou tak dlouho, kam vůbec šli, že tu na ně čekáme takovou dobu... oni chudáci koukaly jeden na druhého a absolutně netušily která bije, protože u stolu byli, ale my ne :-)))) Danko nic netušící také odvětil, že když přišel ze záchoda, my jsme u stolu opravdu byli... no bavili jsme se teda výborně!!!

Pak jsme se pomalu odebrali k autům, zamávali si s Baruškou a holkama a vyrazili směr Praha.... ehm teda ono to ještě chvíli trvalo než jsme dorazili domů, protože náš vypečený den pokračoval. Řekla jsem Marekovi, aby do svého všemocného iPhonu nahodil navigaci, aby nás co nejrychleji hodila na hlavní silnici a nemuseli jsme se kodrcat zase přes přehradu... on tak učinil vrazil navigaci Dankovi do ruky a vyrazili jsme. Asi po půl hodině projíždění jedné vesnice za druhou jsem si začala říkat, že je něco špatně, ale Danko tvrdil, že jedeme tak jak ukazuje navigace...a tak jsem jela, tu stránku v mapě nemaje, nic jiného mi nezbývalo... když jsme po hodině dorazili před křižovatku "rovně Tábor, doprava Bechyně" zatrnulo mi... to už jsem ale opravdu zastavila, vzala iPhone, došla za Marekem, že teda asi je něco špatně, protože z Kovářova přes Tábor se do Prahy fakt nejezdí:-)) Marek se vztekal, Danko byl celý přepadlý a já se prostě už jen smála :-) Marek si vzal navigaci, že teda pojede první (proč jsme to tak neudělali rovnou, fakt netuším :-))) ) a přes Tábor jsme si to hezky nasměrovali domů :-)) Cesta nám teda trvala trochu déle než původně měla, ale zase jsme viděli krásný kus Čech :-)))