je tu a my konečně vyrážíme. Chtěli jsme vyrážet v šest, což se podařilo s asi jen 15ti minutovou odchylkou... lepšíme se :-) Na navigaci jsme zadali cíl a vyrazili... když jsme ve Vestci odbočovali na obchvat, znejistěla jsem. Na cestu jsem se dívala v týdnu a rozhodně to teda bylo na ČB, Dvořiště a Linz... a to mi jaksi s tím obchvatem moc nesedělo... ale jelikož se s navigací pořád hádám a Maci už mi moc nevěří (ikdyž někdy se ještě nechá ukecat :-) ), najeli jsme a čekali co se bude dít... za chvíli nás stáhla směr letiště a Plzeň a to už jsem znejistěla hodně... a když jsme vjeli do prvního tunelu a já viděla ceduli Zbraslav, bylo mi vše jasno... táhne nás na strakonickou dálnici, přes Písek a do ČB... tak jsem své osvícení sdělila řidiči a ten se rozhodl, že tudy cesta nevede, otočili jsme se na nejsložitější mimoúrovňové křižovatce a valili zpátky směr brněnská dálnice a ČB... po několika kilometrech po R4 jsme si spílali, že jsme nejeli po dálnici... provoz jako blázen, s kolama na střeše a narvaným kufrem se fakt nedá přepokládat nějaké velké zrychlení a tak jsme jen pomalu odpočítávali kilometry a doufali, že dál už to pojede jako po másle...no jako po másle to moc nešlo, ale jelo se dobře... na místo určení jsme dorazili s hodinovým zpožděním, ale nebyli jsme naštěstí jediní a tak na nás nikdo nečekal...
Vyložili jsme kola v pensionu u Attersee a vydali se
tentokrát už společně na dvouhodinový přesun k lanovce v Uttendorfu. Když jsme u lanovky začali vykládat naložená auta, koukali na nás turisti opravdu zajímavě (docela je chápu, taky bych si ťukala na hlavu), navíc se nad námi začaly honit tuze černé mraky, zvedal se vítr, no prostě idyla letní dovolené jako vyšitá :-) Stihli jsme nastoupit do lanovky s milionem tašek a všemi dětmi a vydali se vzhůru do neznáma... jelikož se všechno u lanovky seběhlo nějak rychle, ocitla jsem se s Majdou, batohem, dvěma taškami, křupkama a motorkou v první kabince, fíha to byla věc. Po pár minutách se přiblížila bouda, tak jsem se chystala vystupovat... ale ejhle durchgang... no nicméně jsem stále vystrkovala půlku těla ze dveří a vyhlížela jestli někdo přede mnou vystupuje... nezdálo se a tak jsem se zase usadila... říkala jsem si, že nic horšího než to, že si dám ještě jedno kolečko se stát nemůže :-)) a tak jsem čekala co bude... a to co bylo dál jsem fakt nečekala... nejdřív lilo, po chvilince nebylo přes mlhu vidět na krok a pak najednou začalo chumelit... "a sakra" řekla jsem si... "oteplováky jsem fakt nevzala"... z lanovky jsme vystoupili do
dřevotřískou obytého tunelu, který nás vedl neznámo kam... po několika metrech se před námi otevřeli dveře tříhvězdičkového hotelu a my byli na týden doma! Když jsme dostali klíče od pokojů a tím pidi výtahem tam dostali všechny tašky, otevřeli jsme dveře a zjistili, že venku už nechumelí, mlha už se zvedla a my máme dechberoucí výhled z okna....
Žádné komentáře:
Okomentovat