dnešní den začal větou... "aha, ono je to už dneska"... po několika otázkách od Maciho cože to dneska je ve mě začal hlodat červíček, že bych po dvou letech zase vyrazila na Kopec? :-) No a Maci mě v tom podpořil, ba dokonce mě k tomu dokopal a prý ať se jedu po té nemocnici odreagovat. A tak jsem zburcovala Evču, zkusila Lenku, Petku, Pavlu... a jediný držák Evča vyrazila na cestu ještě dřív než já :-) Já jsem uložila Madlenku, která "překvapivě" večer plakala (asi jako vždy, když se jednou za čas rozhodnu někam jít:-)) ) a Maci mě doslova vykopal, ať fakt jedu. Do poslední chvíle jsem si nebyla jistá, jestli je to dobrý nápad. Ale už první kilometry na dálnici mě ujistili, že ano... vlastně jsem si uvědomila, že by mi bývalo stačilo se jen pořádně projet v autě a zase se vrátit domů... asi jsem si vážně potřebovala pročistit hlavu :-)) Po troše bloudění ve Třebíči, jsem nalezla tu správnou cestu a dorazila pod Kopec... dvacet minut jsem hledala v naprosto přeplněných Výčapech místo na zaparkování a pak vyběhla na místo činu. Zábava byla super, i když to bylo trochu jiné, tím, že byli dva zpěváci. Hráli se i písničky, které jsem v minulých letech neslyšela. Ráda jsem po dlouhé době viděla kamarády a v půl třetí vyrazila směr Praha. Naštěstí jsem přibrala na cestu domů pasažerku, která byla nadšená, že nemusí čekat na bus a bude rychleji v Praze a já tímto Lence Joe-lce děkuji za společnost a její ukecanou pusu, protože jinak mi vážně hrozilo usnutí :-)))
a samozřejmě velký dík patří Macimu, za to, že mě fakt doslova vykopal z baráku:-)
Vědět to aspoň v pátek, tak jedu určitě taky! Tak třeba příští rok :)
OdpovědětVymazat