Den pátý - slabá náplast, ale stojí za to
Maci nám vybrala výšlap k jazeru La Blanc 2325m.
Lanovkou se jede do stanice Flegere (1877m) a pak asi hoďku a půl pěšky k jazeru.
U jazera byla chata s obcerstvenim a hlavne neopakovatelnými výhlady na Mt. Blanc.
Guter, místo kde jsem stanovali i samotny vrchol jsme
mali jako na dlani. Po výletě jsme se pak už jenom prošli Chamonix, nakoupili dárečky, najedli se
do prasknutí v pizerii na náměstí a pozorovali unavené a špinavé lezce,
kteří se ovešaný cepínama, lanama a
mačkama unaveně vlekli rozpáleným městem. Sedli jsme do auta a vyrazlili domů.
Pršet začalo snad už ve Francii. A pršelo pořád. Ve Švýcarsku, celou cestu
v Německu i v Čechách. Kolem třetí ráno se loučím s Martinem a
za dalších 40minut už ležím doma v posteli. A neskutečně si to užívám.
A mezitím na Libuši probíhá sběr
plodů... momentálně u nás frčí moruše, takže všechno je černo-červené,
děti se schovávají do útrob stromu, našlapané plody nosí na botách až do
bytu... ale koláč s drobenkou je fakt dokonalej :-)) No a kromě
chuťových buněk si užily i ty moje "umělecké", když jsem zaklonila pod
větvemi hlavu, vyměnila jsem misku za foťák a pak už to jelo samo :-))
Maci nám vybrala výšlap k jazeru La Blanc 2325m.
Lanovkou se jede do stanice Flegere (1877m) a pak asi hoďku a půl pěšky k jazeru.
U jazera byla chata s obcerstvenim a hlavne neopakovatelnými výhlady na Mt. Blanc.
Guter, místo kde jsem stanovali i samotny vrchol jsme
mali jako na dlani. Po výletě jsme se pak už jenom prošli Chamonix, nakoupili dárečky, najedli se
do prasknutí v pizerii na náměstí a pozorovali unavené a špinavé lezce,
kteří se ovešaný cepínama, lanama a
mačkama unaveně vlekli rozpáleným městem. Sedli jsme do auta a vyrazlili domů.
Pršet začalo snad už ve Francii. A pršelo pořád. Ve Švýcarsku, celou cestu
v Německu i v Čechách. Kolem třetí ráno se loučím s Martinem a
za dalších 40minut už ležím doma v posteli. A neskutečně si to užívám.
A mezitím na Libuši probíhá sběr
plodů... momentálně u nás frčí moruše, takže všechno je černo-červené,
děti se schovávají do útrob stromu, našlapané plody nosí na botách až do
bytu... ale koláč s drobenkou je fakt dokonalej :-)) No a kromě
chuťových buněk si užily i ty moje "umělecké", když jsem zaklonila pod
větvemi hlavu, vyměnila jsem misku za foťák a pak už to jelo samo :-)) 
Žádné komentáře:
Okomentovat