po opět výborné a vydatné snídani jsme se vydali na poslední úsek cesty. Sluníčko nám svítilo celou cestu a já si ty alpské klikatice tak užívala, že jsem prostě nemohla najet na dálnici a profrčet to... a tak jsem se "táhla" za Macim po motorkářském ráji, v mezích bezpečnosti jsem zostřovala jízdu a vlastně jsem byla ráda, že jsem na celý tenhle šílený plán přistoupila, i když mě od toho většina zrazovala:-)Dokonce se naskytla i příležitost na nečekanou fotečku Maciho v akci a to, když se proti mě v serpentýnách vracel nahoru, že si to dá ještě jednou... nezaváhala jsem se a první úniková cestička byla moje :-)
Kilometry ubíhaly, čas taky a já se i přes tu všechnu krásu těšila domů až si natáhnu nohy a Majda se proběhne.Doma nás čekalo prima uvítání v podobě grilovačky a pak už rychlý návrat do reality...
Žádné komentáře:
Okomentovat